Onemocnění penisu a varlat

Plastická indurace penisu – Peyronieho nemoc (morbus Peyronie)

Příznaky plastické indurace penisu

 

Plastická indurace penisu - zakřivení dosahuje 80°

Plastická indurace penisu – zakřivení dosahuje 80°

Postižený muž si nahmatá v penisu zatvrdlinu, která bývá nejčastěji na hřbetě či na boku penisu, popř. si všimne postupně narůstajícího zahnutí penisu, obvykle nahoru nebo do strany. Toto zakřivení se postupně zhoršuje a znesnadňuje či dokonce znemožňuje pohlavní styk. V extrémních případech může dosahovat až pravého úhlu. Někdy je prvním příznakem plastické indurace penisu bolest při erekci či na pohmat. Relativně často (až ve 29% případů) bývá toto onemocnění sdruženo s tzv. Dupuytrenovou kontrakturou, což je ztluštění a následné svraštění vaziva ve dlani, které vede k nemožnosti narovnat prsty.
Peyronieho nemoc mívá různý průběh. Někdy probíhá velmi bouřlivě – bolesti mohou být dosti výrazné a během několika málo týdnů dojde k výrazné deformaci penisu. Jindy se vazivové ložisko či ložiska tvoří pomalu a plíživě. V některých případech je vývoj onemocnění příznivější – po počáteční fázi se další růst indurace zastaví a ložisko postupně zase vymizí.

Příčiny plastické indurace penisu

Jedná se o získané onemocnění na podkladě autoimunitní reakce organismu na poškození tkáně penisu. Spouštěcím mechanismem bývá nejčastěji poranění stěny topořivých těles, ke kterému může dojít při pohlavním styku prudkým ohybem ztopořeného penisu do strany. Toto poranění může být někdy doprovázeno velmi dramatickými příznaky – silná bolest, podkožní krevní výron, někdy i slyšitelné rupnutí. Taková příhoda se nazývá fraktura penisu, přestože v penisu není žádná kost, která by se mohla zlomit. Tento akutní stav je nutno neprodleně operovat, protože jinak je prakticky vždy jeho následkem úplná a trvalá ztráta erekce.

Jindy může proběhnout poranění stěny topořivého tělesa relativně bez příznaků a teprve při cíleném dotazu se postižený muž upamatuje na bolestivé píchnutí v penisu při pohlavním styku někdy před pár týdny, kterému nevěnoval pozornost. Vzniklou drobnou trhlinou však začala prosakovat krev a spustila celý patologický proces vedoucí ke vzniku vazivového ložiska.

K poškození tkáně může dojít i jinak než poraněním. Infekce a následný zánět v močových cestách dokáže strukturu tkáně také narušit, takže výsledný stav může být velmi podobný jako po poranění. V některých případech se vyvolávající příčinu nepodaří zpětně zjistit.

Konzervativní léčba plastické indurace penisu

Cílená léčba tohoto onemocnění zatím neexistuje, proto musíme využívat všech dostupných možností nespecifické terapie, nejlépe v kombinaci. Podávání tzv. antioxidantů pomáhá chránit tkáň před dalším poškozením ničivým působením volných kyslíkových radikálů. To jsou agresivní molekuly, které poškozují buněčné struktury a oslabují imunitní systém. V léčbě používáme zejména vitamin E, který má významné antioxidační účinky, prospěšný je i vitamin C a betakaroten. Antioxidační účinky má i zelený čaj a česnek. Tím nechci říci, že se těmito prostředky dá plastická indurace penisu vyléčit, ale mohou přispět ke zlepšení průběhu tohoto onemocnění. V léčbě dále využíváme léků, které tlumí tvoření vaziva a potlačují bolest.

Podle našich dlouholetých zkušeností získaných s léčbou největšího souboru mužů postižených touto chorobou v ČR je v řadě případů velmi účinná kombinovaná terapie využívající účinku ultrazvuku a biostimulačního laseru. Ultrazvukové vlnění narušuje vytvořené vazivové můstky a záření laseru zvyšuje odbourávání vaziva. Kromě toho má laserový paprsek protizánětlivé účinky, a co je nejvýznamnější, má vynikající analgetické působení. U některých našich pacientů vymizela bolest již po prvním či druhém ozáření, postupně se podařilo odstranit bolesti ve všech případech.

 

Biostimulační laser

Biostimulační laser

Další možností je terapie rázovými vlnami (ESWT – Extracorporeal Shock Wave Therapy). Jedná se o fyzikální léčbu, která se aplikuje speciální hlavicí lokálně na ložisko. Energie rázových vln narušuje vytvořené vazivo, takže infiltrát se rozvolňuje. Tím se zmenšuje deformita penisu a zlepšuje se prokrvení tkáně. Účinnost metody se liší podle počátečního stupně a rozsahu postižení.

 

Chirurgická léčba plastické indurace penisu

U těch pacientů, kde zakřivení penisu působí obtíže při pohlavním styku nebo jej dokonce znemožňuje, přichází v úvahu korekční plastická operace. Operačních metod je několik. Vždy je nutno posoudit individuálně, která je v daném případě nejvhodnější. Velmi důležité je vyčkat s výkonem až do stabilizace onemocnění, protože operace provedená ve fázi, kdy se choroba ještě vyvíjí, je již předem odsouzena k neúspěchu. Dále je nutno pacienta podrobně seznámit s plánovaným výkonem, s jeho možnými riziky a možnými komplikacemi.

V řadě případů se dá korekční plastikou dosáhnout velmi dobrých výsledků.

Stav po korekční plastické operaci

Stav po korekční plastické operaci

 


Vrozená deformace penisu

Vrozená deformace penisu při úplném ztopoření

Vrozená deformace penisu při úplném ztopoření

Od plastické indurace penisu se vrozená deformace penisu liší v několika ohledech. Zatímco plastická indurace je vždy získaná, již sám název tohoto druhého onemocnění napovídá, že se jedná o stav vrozený. Spočívá v nesouměrnosti stěn topořivých těles a zakřivení je tedy od počátku stále stejné, beze změny, bez jakéhokoli vývoje. Při vrozené deformaci penisu se neobjevují žádné bolesti při erekci. Zakřivení penisu je nejčastěji směrem dolů. Někdy může být velmi výrazné, takže prakticky znemožňuje pohlavní styk. Na obrázku vidíme případ vrozené deformace penisu při úplném ztopoření – ohyb dosahuje 70°.
Tyto případy se nedají léčit jinak než chirurgicky, žádné tablety ani masti nemohou změnit anatomické poměry jednotlivých struktur penisu.


Varikokéla

Tzv. „křečové žíly“ na bércích zná asi každý. Varikokéla je onemocnění cévního řečiště varlete, které má stejnou příčinu jako žilní městky na nohou. Krev ze žil neodtéká, hromadí se v nich a způsobuje vznik vinutých pletení. Varikokélu nacházíme obvykle na levé straně, může však být i pravostranná, a někdy dokonce i oboustranná. Vleže se většinou vyprázdní, vstoje se naopak cévní řečiště někdy dosti výrazně rozepíná. Tkáni varlat tato porucha cirkulace krve příliš neprospívá, nicméně zhoršení jejich funkce je individuálně dosti rozdílné. Jsou muži, kteří mají výraznou varikokélu, přičemž jejich varlata fungují zcela normálně, a naopak můžeme nalézt relativně malou varikokélu s významnou poruchou tvorby spermií. Při rozhodování, zda operovat či ne, je třeba vzít v úvahu řadu okolností – subjektivní obtíže nemocného, jeho věk, spermiogram, hormonální hodnoty a další.

Varikokéla vlevo varle, uprostřed nadvarle, vpravo městnavé žíly – jde o vedlejší nález při jiném typu operačního výkonu)

Varikokéla (vlevo varle, uprostřed nadvarle, vpravo městnavé žíly – jde o vedlejší nález při jiném typu operačního výkonu)

Operačních postupů se používá několik – sklerotizace vstříknutým roztokem, podvaz cév z přístupu vedle pupku, laparoskopický výkon. Renomovaná andrologická pracoviště dávají přednost mikrochirurgické operaci pod optickým zvětšením, prováděné z přístupu pod tříslem. Při tomto postupu lze nejlépe identifikovat jednotlivé struktury v semenném provazci, odstranit to, co se odstranit má, a zachovat ty „trubičky“, které mají zůstat nedotčené. Ostatní typy výkonů jsou zatíženy buď vyšším počtem komplikací nebo vyšším počtem recidiv.


Chybění či ztráta varlete

Varle může chybět od narození, protože se nevyvine, nebo zakrní v důsledku poruchy přítoku krve, zánětu či úrazu, popř. se musí odstranit kvůli jeho onemocnění či poranění. Tento stav může postiženého stresovat do té míry, že např. není schopen navázat vztah se ženami.
V těchto případech lze využít implantátu, který tento defekt zakryje. Tyto tzv. endoprotézy samozřejmě nejsou schopny zastoupit funkci varlete, nicméně odstraní negativní psychický dopad „prázdného šourku“. Vyrábějí se ze silikonu, který je v medicíně používán již dlouhá léta a který organismus nedráždí, takže nedochází k odmítavé imunitní reakci. Jsou dostupné v několika velikostech a provedeních. Vždy je nutno zvolit optimální typ – příliš malý implantát nesplní svou úlohu, příliš velký může způsobit zbytečné pooperační komplikace.